V současné době je naše Země jedinou planetou, která hostí lidský život. Prozatím ji také nemůžeme opustit, s výjimkou velmi krátkých cest. Rozhodně pak nepřipadá v úvahu, že by se lidstvo přestěhovalo na novou planetu. Nemáme k tomu ani prostředky, ani vhodného kandidáta, a to i přesto, že bylo v tomto ohledu učiněno mnoho pokusů i pozorování.
S tím se však vynořuje otázka, zda jednou nebude nezbytné naši Zemi opustit, pokud budeme chtít jako druh přežít. A ukazuje se, že tomu tak skutečně bude. Naše Slunce nevydrží věčně, a jednou se promění v rudého obra, který pohltí velkou část sluneční soustavy. Je jasné, že během této etapy velké radiace a extrémních teplot nepřežije nic živého, tedy tak, jak život známe. Pokud se tedy chceme tomuto osudu vyhnout, musíme si najít nový domov.
Je však pravdou, že tento scénář nastane až za přibližně pět miliard let. Neznamená to však, že bychom měli usnout na vavřínech. Naše Slunce totiž není jediné, kdo nám může přinést zkázu. Jak ukazují nejrůznější katastrofické filmy, nebezpečí představují také asteroidy. A ačkoliv existují plány na odklonění či zneškodnění těch potenciálně nebezpečných, není u nich garantována stoprocentní účinnost.
Proto je jasné, že bychom neměli polevit v našem hledání. Jistě, mnozí lidé říkají, že bychom se měli věnovat spíše ochraně naší vlastní planety. Koneckonců, v současnosti představujeme největší nebezpečí my sami, a to nejen hrozbou jaderné války, ale také urychlováním globálních změn klimatu či znečišťováním oceánů i úrodné půdy.
Je tedy jasné, že dříve či později se budeme muset se Zemí rozloučit. Ano, je pravděpodobné, že to nebude za našich časů, ba ani za časů našich vnuků či pravnuků. Jednou se to ale stane nutností, a je nezbytné být na to připraveni. Bez nadsázky na tom totiž závisí osud lidské rasy.