Křemičitý písek se využívá již mnoho let k filtračním účelům. Stačí jej upravit tak, aby jeho zrnka byla přiměřeně velká a ostrá a zachycovala nečistoty ve filtrační nádobě efektivně. Písek se využívá i ve filtraci bazénů, skrze jeho masu proudí voda díky správně nadimenzovanému čerpadlu, a pokud je celé zařízení funkční a nevykazuje žádnou poruchu, jde o velmi osvědčený způsob zbavování vody mechanických nečistot.
Na scéně se však objevil významný konkurent, který křemičitému písku nasadil vysokou laťku. Říká se mu Zeolit a možná, že už jste se s ním někdy setkali. Jeho popularita je totiž poměrně značná, díky jeho výjimečným vlastnostem.
Velikost zrn a ostrost hran – zeolit Chlorito je možné opracovat stejným způsobem, jako křemičitý písek, a využít jej rovněž jako filtrační médium. Pokud mají zrnka velikost mezi 0,6 a 1,2 mm, a jsou hrany dostatečně ostré, půjde o ekvivalentní náhradu písku. To ale není vše:
Vnitřní struktura minerálu – zeolit je nesmírně zvláštní nerost, vznikal v druhohorách sedimentací sopečného prachu na dně oceánů a tímto procesem se uvnitř vytvořila soustava velmi drobných mikroskopických chodbiček. Jejich plocha je tak velká, že by pouhá hrst minerálu pokryla rozlohu několika fotbalových stadionů. Uvnitř dutinek se mohou zachycovat další nečistoty, čímž se filtrační účinek zvyšuje.
Iontová výměna – zeolit velmi ochotně na sebe váže některé toxické dusíkaté látky ze vzduchu i z vody, např. fosfáty, dusitany nebo čpavek, a ten se ve vodě v bazénu vyskytuje běžně, třeba z lidského potu. Chemickou reakcí s amoniakem se do vody naopak uvolňují ionty sodíku, který je spíše přínosem.
Filtrační schopnosti zeolitu využívají i akvaristé a úpravny pitné vody, bývá také součástí bezfosfátových pracích prostředků, je rozšířeným médiem v zemědělství, v průmyslové výrobě a v lékařství.